Táta mě ale opakovaně zval, ať se k nim při studiu přidám. A tak jsem se jednou rozhodl, že to zkusím. Překvapilo mě, jak je Bible přesná, když se zmiňuje o něčem, co souvisí s vědou. Časem jsem se přesvědčil, že Bible je Boží slovo a že svědkové Jehovovi učí přesně to, co v ní je, a žijí podle toho. V roce 1970 jsem se dal pokřtít, ve stejný den jako táta. Maminka a moje dvě sestry se daly pokřtít o pár let později.

 Když mi bylo 17, připadalo mi, že spousta mladých kolem mě se stará jenom o to, jak se dobře bavit. Musím přiznat, že mě takový bezstarostný životní styl taky lákal. Ale manželé, kteří se mnou studovali a byli v celodobé službě, vypadali tak šťastně a spokojeně, že jsem chtěl žít jako oni. Takže když mi bylo 21, začal jsem s průkopnickou.

 Zjistil jsem, že v průkopnické službě jsem moc šťastný, a litoval jsem, že jsem s ní nezačal dřív. Zvlášť se mi líbila služba v přístavu v Göteborgu, kde jsem o Bibli mluvil s cizinci, kteří pracovali na nákladních lodích.

 Za posledních 50 let jsem se mohl jedinečným způsobem podílet na tom, aby se dobrá zpráva dostala k lidem, kteří mluví různými jazyky. Povím vám, jak to celé začalo.

Pracuji se systémem MEPS

 Abych se v průkopnické uživil, pracoval jsem na zkrácený úvazek jako typograf. V té době docházelo v tiskařském průmyslu k velkým změnám. K přenosu textu a obrázků se přestávaly používat klasické kovové matrice a začalo se přecházet na fotosazbu. Připravoval jsem tiskové desky a naučil jsem se používat nejmodernější zařízení pro fotosazbu řízenou počítačem.

 V roce 1980 jsem se oženil s Helene. Byla to pravidelná průkopnice a stejně jako já ráda mluvila s lidmi z různých částí světa a poznávala nové kultury. Naším cílem bylo jít do školy Gilead a stát se misionáři.

 Protože jsem ale měl zkušenosti s typografií, bratři nás pozvali do betelu ve Švédsku. Naše organizace se tehdy zajímala o nové technologie, díky kterým by byl tisk publikací efektivnější. V roce 1983 nás proto poslali do betelu ve Wallkillu ve státě New York, abychom se naučili pracovat s novým mnohojazyčným elektronickým systémem fotosazby (MEPS), a který bratři právě vyvíjeli.

 Jak jsme zjistili, MEPS je počítačový systém, který umožňuje vysázet text v mnoha různých druzích písma, přidat k němu obrázky a graficky ho upravit pro tisk. Aby se naše publikace mohly tisknout ve více jazycích, bylo potřeba do systému MEPS zavést další druhy písma. A s tím jsme měli pomáhat my. Teď, o několik desetiletí později, vydávají svědkové Jehovovi publikace o dobré zprávě ve více než tisíci jazycích!

 Za nějakou dobu mě s Helene bratři poslali do Asie. Naším úkolem bylo přidat do systému MEPS další jazyky. Byli jsme nadšení a těšili jsme se, že přispějeme k tomu, aby dobrá zpráva byla k dispozici ještě v dalších jazycích.

Kulturní šok

 V roce 1986 jsme s Helene přiletěli do Indie. Po příjezdu do Bombaje nás čekal pořádný kulturní šok. Všechno nám připadalo tak cizí! Zdálo se nám, že indická a švédská kultura nemají vůbec nic společného. První týden jsme z toho byli tak ve stresu, že jsme vážně uvažovali o tom, že se vrátíme domů.

 Po tom prvním týdnu jsme ale oba dva došli ke stejnému závěru: Vždycky jsme přece chtěli být misionáři. Tak když teď konečně můžeme sloužit v cizí zemi, přece to nevzdáme! Musíme to nějak zvládnout.

 A tak místo abychom utekli, rozhodli jsme se tuhle novou kulturu co nejlíp poznat. Já i Helene jsme si pak Indii rychle zamilovali. Dokonce jsme se naučili dva indické jazyky, gudžarátštinu a paňdžábštinu.

Barma

 V roce 1988 nás bratři poslali do Barmy, země, která sousedí s Čínou, Indií a Thajskem. Tehdy tam byla napjatá politická situace a na většině území platilo stanné právo. Systém MEPS v té době ještě nepracoval s barmským písmem a neexistoval software, který by se na to dal použít. Naším prvním úkolem proto bylo nakreslit jednotlivé znaky barmského písma a pak je dopravit do Wallkillu, aby se daly do systému nahrát.

 Když jsme byli na letišti, Helene měla návrhy jednotlivých znaků u sebe v kabelce. Bylo to riskantní, protože kdyby u nás při bezpečnostní prohlídce našli texty v barmštině, mohli nás zatknout. Když Helene kontrolovali, prostě jenom držela kabelku nad hlavou a nikdo si ničeho nevšiml.

 Kromě písma v elektronické podobě dostali překladatelé v Barmě taky notebooky, tiskárny a školení pro práci se systémem MEPS. Většina z nich nikdy v životě neviděla počítač, ale byli ochotní se učit. Brzy už se nemuseli spoléhat na zastaralé vybavení v komerčních tiskárnách, kde se všechno muselo sázet ručně. Díky tomu začaly naše publikace vycházet v mnohem lepší kvalitě.

Nepál

 V roce 1991 jsme s Helene dostali za úkol pomoct v Nepálu, v zemi, která se nachází na jižní straně Himálaje. V té době tam byl jenom jeden sbor a v nepálštině vyšlo zatím jen několik publikací.

 Netrvalo dlouho a lidé v Nepálu si mohli přečíst další publikace ve svém jazyce. Dnes je v Nepálu asi 3 000 svědků ve více než 40 sborech a na Památnou slavnost v roce 2022 přišlo přes 7 500 lidí.

Brožura v jazyce lachu

 V polovině 90. let začali misionáři z Chiang Mai v Thajsku vydávat svědectví lidem z horských kmenů, kteří mluví jazykem lachu. Tímhle jazykem se mluví v pohraničních oblastech Číny, Laosu, Barmy, Thajska a Vietnamu. Nebyly v něm ale k dispozici žádné naše publikace.

 Jeden mladý muž, se kterým misionáři studovali Bibli, přeložil z thajštiny do jazyka lachu brožuru „Pohleď, činím všechny věci nové“. On a další vesničané potom udělali sbírku a poslali peníze a překlad brožury do pobočky. V přiloženém dopise vysvětlili, že by chtěli, aby se všichni lidé, kteří mluví jazykem lachu, dozvěděli pravdu, o které se v brožuře píše.

 O pár let později jsme s Helene školili překladatele do jazyka lachu, aby se naučili používat MEPS. Jeden z nich byl nedávno pokřtěný bratr, který sloužil v překladatelské kanceláři v Chiang Mai. Představte si, že to byl ten mladý muž, který tehdy do jazyka lachu přeložil brožuru „Pohleď“.

 V roce 1995 jsme se s Helene vrátili do Indie. Spolupracovali jsme s překladateli v místní pobočce a pomáhali jsme jim zajistit, aby měli v systému MEPS všechno, co ke své práci potřebují. Dneska je k dispozici dostatek publikací v mnoha jazycích, kterými se v Indii mluví. Lidé tak můžou studovat Bibli, dělat pokroky a dát se pokřtít.

Krásný a smysluplný život

 Od roku 1999 sloužíme s Helen v britské pobočce. Spolupracujeme s oddělením MEPS Programming, které je ve světovém ústředí. Máme velkou radost, že se můžeme ve službě v Londýně hodně věnovat lidem, kteří mluví gudžarátsky a paňdžábsky. A vždycky, když se na jw.org objeví nový jazyk, snažíme se v obvodu najít lidi, kteří jím mluví.

 Jsem moc rád, že jsem se už jako mladý rozhodl, že nestrávím život jenom zábavou, ale že budu dělat co nejvíc pro Jehovu. Když s Helene vzpomínáme, co jsme všechno zažili, rozhodně nelitujeme, že jsme šli do celodobé služby. Navštívili jsme víc než 30 zemí a na vlastní oči jsme viděli, jak se dobrá zpráva dostává k lidem z každého národa, kmene a jazyka. (Zjevení 14:6)