Brooke patří ke svědkům Jehovovým a žije ve Spojených státech. Během pandemie covidu-19 vydávala svědectví pomocí dopisů. Každý týden jich napsala spousty. Po roce a půl už to ale chtěla vzdát. Za celou dobu se jí ozval jenom jeden člověk a řekl jí, ať už mu nikdy nepíše. Brooke pochybovala, jestli má její úsilí vůbec nějaký smysl.

 Za nějakou dobu ale Brooke mluvila s Kim, která je taky svědek Jehovův a pracuje v bance. Kim jí vyprávěla o zákazníkovi, který jí řekl, že od někoho ze svědků Jehovových dostal ručně psaný dopis. Ukázalo se, že to byl jeden z dopisů, které psala Brooke. Další týden přišel ten zákazník do banky znovu. Když mluvil s Kim, zeptal se jí, jestli by se mohl účastnit sborových shromáždění, která se v té době konala přes videokonferenci.

 Krátce nato si Brooke povídala s Davidem, který je taky svědek. Řekl jí, že jeho kolega dostal jeden z jejích dopisů a hodně na něj zapůsobilo, že byl psaný rukou. Prohlásil, že by bylo hezké, kdyby bylo víc lidí, kteří se takhle zajímají o druhé. David tu příležitost využil k tomu, aby mu o Bibli řekl víc. Nabídl, že mu přinese nějaké publikace, a on s tím souhlasil.

 Svědkové Jehovovi vědí, že někdy možná ani nezjistí, že nějaké semínko, které ve službě zasadili, vyklíčí. (Kazatel 11:5, 6) Brooke tenhle zážitek pomohl, aby si znovu uvědomila, že to, co ve službě pro Jehovu dělá, má smysl. (1. Korinťanům 3:6)