Birobidžanský obvodní soud v Židovské autonomní oblasti má 2. února 2021 a oznámit rozsudek v případu bratra Artura Lochvického. Hrozí mu čtyři roky vězení.

Artur Lochvickij

• Narozený: 1986 (Belgorodskoje, Židovská autonomní oblast)

• Stručný životopis: Když mu bylo sedm let, zemřel mu tatínek. Artur se vyučil elektrikářem a je specialistou na požární bezpečnost. Za svoji skvělou pracovní morálku dostal několik ocenění.

  Už v dětství si Artur díky své mamince zamiloval Jehovu. V roce 1998 se ve svých 11 letech dal pokřtít jako svědek Jehovův a v roce 2018 se oženil s Annou. Rádi cestují a chodí do přírody.

V květnu 2018, tři měsíce po tom, co se Artur a Anna vzali, u nich policisté udělali domovní prohlídku. Tato razie byla součástí operace s krycím názvem „Soudný den“, při které 150 policistů a členů Federální bezpečnostní služby (FSB) prohledalo 22 domácností svědků Jehovových. Razie proběhla i u Arturovy maminky Iriny. Dne 31. července 2019 zahájili příslušníci FSB v Birobidžanu proti Arturovi trestní stíhání za údajnou extremistickou činnost. V samostatných případech byly obviněny také Anna a Irina.

Stíhání způsobuje rodině vážné finanční problémy. Státní orgány Arturovi zablokovaly bankovní účet a jeho zaměstnavatel mu pohrozil, že ho propustí z práce.

Probíhající vyšetřování také výrazně narušuje každodenní život celé rodiny. Artur vysvětluje: „Život se nám obrátil vzhůru nohama. Udělat si nějaký plán na týden (nebo jenom na jeden den) je dost těžké. [Policie] si nás předvolává v různou dobu, podle toho, jak se jim to hodí. Takže svoje plány musíme pořád měnit.“

Artur a Anna jsou vděční za pomoc svých spoluvěřících. Artur říká: „Bratři nás citově i duchovně hodně podporují. ... Nedokážeme ani vyjádřit, jak jsme rádi, že můžeme patřit k Jehovovu lidu a že máme tu čest hájit při soudních jednáních jeho jméno. Je jasně vidět, že Jehova neopouští ty, kdo mu patří!“

Rodina Lochvických neztrácí sílu a odvahu i díky tomu, že si udržují dobré duchovní návyky. Není to ale vždycky jednoduché. Artur vzpomíná, že potom co proběhla operace „Soudný den“, neměli Bibli ani žádné publikace. Ze začátku mu to dělalo starosti. Říkal si, jak se teď budou věnovat svým duchovním činnostem. Brzy si ale uvědomil jednu důležitou věc: „[FSB] nám nemohla vzít modlitbu. A tak jsme toho hned využili. Právě modlitba nám hodně pomohla.“

Jehova jejich modlitby rychle vyslyšel a zajistil jim duchovní pokrm, který potřebovali. Artur říká: „Snažíme se mít pravidelné rodinné uctívání, připravovat se na shromáždění a společně si číst Bibli. Sblížilo nás to, ale taky díky tomu víc vnímáme, jak nám Jehova v životě pomáhá, a udržujeme si pozitivní postoj.“

Sílu jim dodává nejen to, že si studují Boží Slovo, ale i to, že uvažují o nádherné budoucnosti, která je čeká. Artur říká: „Začali jsme víc přemýšlet o své naději a představovat si sami sebe v novém světě.“ A dodává: „Až se bude očišťovat země a bude se tu stavět, chceme být u toho. Tahle představa nás posiluje a povzbuzuje.“

Než ta doba přijde, Artur a Anna chtějí dál pamatovat na slova z Hebrejcům 13:6, kde se píše: „Jehova je můj pomocník. Nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“ Artur říká: „Připomínáme si, že i když nás druzí můžou připravit o naši svobodu, o možnost se scházet, a dokonce o možnost být s Annou spolu, nikdy nás nemůžou připravit o to, čeho si tolik vážíme – o náš vztah s Jehovou, o modlitbu a o naději do budoucna.“