Bratr Ivan Pujda moc rád vzpomíná na to, jak mu a jeho sedmi sourozencům táta po večerech čítával Moji knihu biblických příběhů. Živě si pamatuje, jak se svým tátou Grigorijem chodil do služby ve vesničce Kvitok, kde bydleli. Často při tom potkával své učitele a spolužáky. Když byl o něco starší, sloužil v nepřiděleném území s dědečkem z matčiny strany, bratrem Pjotrem Parcejem. Všímal si, jak je dědeček ve službě horlivý a obětavý.

Bratr Pujda často vídal svého tatínka i dědečka, jak si čtou Bibli a biblické publikace. Rozhodl se, že to bude dělat jako oni.

Dnes je bratru Pujdovi 41 let a ve stopách svého otce a dědy jde způsobem, který nečekal. Byl zatčený a uvězněný za to, že slouží Jehovovi. Dne 30. května 2018 ho zatkli agenti Federální bezpečnostní služby (FSB) a čtyři měsíce strávil za mřížemi. Po propuštění musel být dalších šest měsíců v domácím vězení. Jeho otec Grigorij Pujda byl uvězněný v době Sovětského svazu a děda Pjotr Parcej byl vězněný jak za nacistického, tak za sovětského režimu.

Bratr Ivan Pujda říká: „Apoštol Pavel v 2. Timoteovi 3:14 napsal: ‚Ty se ale drž toho, co ses naučil a o čem ses přesvědčil, protože víš, od koho ses to naučil.‘ A já vím, od koho jsem se pravdu z Bible naučil, a to mi dodává sílu. Ani vláda, ani věznění dědu a tátu nezlomily a žádné pronásledování netrvá věčně. Teď zažívám něco podobného jako oni a jsou pro mě vzorem. Vím, že pokud zůstanu věrný Jehovovi, všechno dobře dopadne.“ Bratr Pujda čeká, jak soud jeho případ rozhodne.

Říká, že když jeho táta a děda vzpomínali na vězení, nemluvili o tom, jaké tam byly podmínky. Místo toho vyprávěli, jak se jim tam dařilo kázat dobrou zprávu.

Grigorij, kterému je dnes 64 let, byl pokřtěný v roce 1975. V té době už měl za sebou jeden rok v sovětském pracovním táboře za odmítání vojenské služby. Propustili ho v roce 1977. V roce 1986 byl uvězněn znovu, tentokrát za přechovávání zakázané náboženské literatury. Jeho otec, který se také jmenoval Ivan, byl v letech 1944 až 1950 vězněný v pracovním táboře kvůli tomu, že zůstával politicky neutrální.

Grigorij říká: „Během pronásledování mi pomohlo to, že jsem si už předtím vybudoval pevnou víru. Ani na chvilku jsem nezapochyboval, že jdu po cestě pravdy a že Jehova je pravý Bůh.“

Jeho syn Ivan nyní zažívá to samé. Grigorij říká: „Pamatuju si, jaké to bylo za Sovětského svazu, a teď se historie opakuje. Modlím se, aby Ivan zůstal v této zkoušce věrný a svou vytrvalostí přispěl k posvěcení Jehovova jména.“

Ivanova dědu, Pjotra Parceje, který už je dnes po smrti, v roce 1943 nacisté poslali do koncentračního tábora Majdanek a později do Ravensbrücku, protože odmítl podepsat dokument, kterým by se vzdal své víry. Na svobodu se dostal v roce 1945, když byli nacisté poraženi. V roce 1952 byl znovu zatčen a odsouzen k trestu smrti. Později mu ale trest zmírnili a v roce 1956 byl propuštěn. Kvůli své víře byl bratr Parcej uvězněn ještě jednou, a to v letech 1958 až 1964.

Ivan říká: „To, jak byl děda věrný Bohu, mě moc povzbuzuje. Až bude vzkříšený, řeknu mu, že jsem zažil podobné zkoušky jako on a že jeho příklad mi pomohl být odvážný a pevně se držet své víry.“

„Moji víru a lásku k mému Bohu Jehovovi mi nikdo nemůže vzít,“ pokračuje Ivan. „Několikrát jsem vyšetřovatelům říkal: ‚Můžete mě maximálně tak zatknout a strčit do vězení, ale vaše výhrůžky se mnou nic nezmůžou.‘“

Co našim bratrům v takových náročných situacích pomáhalo?

Ivan říká: „Ve Skutcích 14:22 se píše: ‚Než vstoupíme do Božího království, musíme projít mnoha těžkostmi.‘ Každý křesťan zažije nějaké těžkosti. Nemusí to být nutně vězení. Může to být nějaká nemoc nebo smrt milovaného člověka. Záleží hlavně na tom, jak se k tomu postavíme a jestli máme blízký vztah s Jehovou. Jehova je vždycky připravený svým služebníkům pomoct.“

Ivanův otec Grigorij to vidí podobně: „Upevňujte svůj vztah s Jehovou. Ať je vaším skutečným přítelem. Důležité je přesvědčit se, že to, čemu věříte, je pravda, a že to stojí za jakoukoli oběť. Veškeré úsilí, které do toho vložíte, se opravdu vyplatí.“

Číst o tom, jak Jehova pomáhá bratrům a sestrám, kteří jsou pronásledovaní kvůli své víře, je velmi povzbudivé. Modlíme se, aby naši milovaní bratři v Rusku dál čerpali odvahu a sílu z Jehovova slibu: „Neboj se... Tvá odměna bude velmi velká.“ (1. Mojžíšova 15:1)