Svědkové Jehovovi působili v Uzbekistánu desítky let před tím, než se z něj v roce 1991 stala nezávislá země. V roce 1992 přijal Uzbekistán ústavu zaručující základní práva. Co se ale týče náboženské svobody, vláda základní principy této ústavy ignoruje.

Uzbecké úřady stále odmítají udělit registraci všem sborům svědků Jehovových, kromě sboru ve městě Čirčik. a Jakékoli náboženské setkání konané na jiném místě než v sále Království v Čirčiku je proto považováno za nezákonné. Policie tato setkání často přerušuje, i když se konají u někoho doma. Úřady zatýkají ty, kdo se jich účastní, a zabavují jim osobní věci a náboženské publikace. Některé svědky úředníci zadrželi na několik dnů a slovně i fyzicky je napadali. Jiní dostali za svou náboženskou činnost vysoké pokuty, byli obviněni z trestného činu a odsouzeni k několika rokům vězení. Tím, že stát odmítá svědkům udělit registraci, se z obyčejné a pokojné náboženské aktivity stává nelegální činnost.

Svědkové Jehovovi opakovaně jednají s vládními představiteli a usilují o získání registrace pro sbory na celém území Uzbekistánu, zejména v Taškentu. Pokud by ji získali, měli by právní status, který by jim do určité míry zajistil ochranu před diskriminací. Také by napomohl tomu, aby bylo respektováno jejich právo se svobodně věnovat svému náboženství.